Plánovat se sice musí, ale mám pocit – a asi nejsem sama (Juriku, promiň), že v dnešní době se to snad ani nevyplácí. Vzpomeňte si třeba na říjen, kdy jsme připravili střídání tříd a nakonec nemohl do školy nikdo a začala distanční výuka. Naštěstí (nebo spíše po důkladné reflexi jara a v očekávání věcí příštích) naše záloha zafungovala, a to jak po stránce učitelské, tak po stránce materiální. Oddechli jsme si a utvrdili se v tom, že mít variantu č. 2 se vyplatí.
Měli jsme vše připravené i na pondělí 30.11. (i když to vyžadovalo téměř kouzelnické umění Harryho Pottera), ale stejně jsme počítali s tím, že se vše ještě může změnit (a seděli jsme nalepení u televizních zpráv) a měli připravený záložní plán. Tedy že opět nastane distanční výuka (nikdy nevíte, jak se zjištěná data budou interpretovat) i druhý „školní“ záložní plán (nastane státem plánované, ale nenastoupí, kdo z pedagogů nastoupit má). Za to všechno plánování patří obrovský dík mým třem zástupcům (i když občas – veřejně i tajně – asi zvažují odchod z funkce). Já jim sice občas pomůžu, ale také někdy kritizuji a nakonec je to na nich. Nezastupitelní zástupci!
Ale zpět k záložnímu plánu: Určitě si ho připravte a buďte při tom optimističtí. Může se totiž ukázat, že nakonec bude lepší než ten původní. Tak hodně elánu!