Každý rok chci vidět, naše nové prvňáčky v jejich nové roli žáků základní školy. Letos se mi návštěva prvních tříd vlivem covidových událostí posunula až na leden. Ale i tak jsem si je báječně užila. Jak takové individuálně – skupinové hospitace vypadají?
Skupinové jsou v rámci přípravy a reflexe a individuální při vlastní návštěvě třídy. Nejprve se tedy sejdu s kolegyněmi z prvních tříd, domluvíme se na cíli hospitace, jak bude hodina obsahově vypadat a kdy se může uskutečnit. Cíl hospitace je jasný: zjistit, jak vypadá situace v prvních ročnících v rámci výchovy a vzdělávání s důrazem na – dle možností – jednotlivé žáky. Proč obsahové sjednocení? Nejsem odborník na první ročník, a když jsou hodiny obsahově přibližně stejné, pomáhá mi to při sledování dětí. Vždy ještě kolegyně kombinují český jazyk („Ukážeme paní ředitelce, jak umíme číst a psát.“) a matematiku („Teď půjdeme nakupovat.“) a doplňují je samozřejmě i prvky z hudební, výtvarné a tělesné výchovy („S písničkou si procvičíme prstíky i celé tělo.“). Nesmím zapomenout ještě na zasedací pořádek, kdy je u každého „potřebného“ dítěte stručně zapsána jeho charakteristika. Ten mi pomáhá zorientovat se mezi dětmi a následně se zaměřit na ty, které budou potřebovat větší pomoc.
Takto vybavena pak jdu do jednotlivých tříd. Ideálně jsou to dvě návštěvy za den, někdy se zvládnou i tři, ale to je hraniční. Při vstupu poděkuji kolegyni za pozvání, zeptám se, zda už děti umí číst psát a počítat a dodám, že jsem na to „mooooc“ zvědavá. Pak už hodinu sleduji a zapojím se jen výjimečně, třeba při slovní kopané („A děti, zapojíme i paní ředitelku?“). Pozorované si zapisuji do jednoduché tabulky a připomínky k dětem pak do zasedacího pořádku. Na konci hodiny je samozřejmostí velká pochvala a opět poděkování paní učitelce.
A protože jsme kolektiv sehraný, závěrečnou reflexi můžeme udělat společně. Nejprve zdůrazním společné klady všech navštívených hodin: empatický a individuální přístup k dětem, nácvik potřebných dovedností, jak v rámci kompetencí (příprava na výuku) tak i v oblasti vzdělávání (správné sezení a držení tužky), výuku zaměřenou na řešení problémů, střídání činností podle potřeb žáků a důraz na komunikaci. Pak ještě připomenu jednu věc, která mě v dané třídě zvláště zaujala: práce s asistentkou, výuka finanční gramotnosti, využití tabletů, mezipředmětové vztahy. Samozřejmě mě zajímají i některé věci, třeba: Jak se pracuje v roušce? Jak spolupracují s rodiči? Jak probíhá výuka cizinců? Mají dostatečnou techniku a pomůcky? A ještě důležitá otázka na závěr: Co by potřebovali od vedení školy? Na základě sledovaných skutečností i odpovědí kolegyň pak zaměřujeme činnost do budoucna, nejen na další pololetí, ale třeba až na další školní rok. Pokud je potřeba probrat něco individuálního, pak si s dotyčnou kolegyní domluvím individuální termín.
Celý popsaný cyklus individuálně skupinové hospitace si užívám, těší mě úžasná práce kolegyň, posun dětí a hlavně důvěra, která je mezi námi. Pokud máte jiné zkušenosti a chcete se o ně podělit, prosím pište na info@irenatrojanova.cz. Ráda naše hospitace obohatím o vaše zkušenosti a případně si je dovolím použít i na seminářích. Předem děkuji!