Mám domluvený seminář a moc se na něj těším, Téma je mi blízké, navíc se koná v části republiky, ke které mám i osobní vazby. Mohu přijet už den předem a dané město si užít. Druhý den mi není líto čerpané dovolené, protože se setkám s lidmi, s kterými sdílet zkušenosti je radostné a obohacující.

Takhle to znělo skvěle až do okamžiku dalšího kontaktu s organizátorem semináře: „Budete tam až druhý den, první den tam bude někdo se stejným tématem, v projektu je to tak nastavené.“ To mě trochu rozhodilo, nicméně posílám svoji prezentaci a prosím, zda by se na ni organizátor nepodíval s prvním lektorem, abychom se nepřekrývali. Odpověď přišla následující den: „On to kolega bude mít hodně praktické a z jiného pohledu, mělo by to být odlišné. Prezentaci nedodal…“. Moc mě to neuklidnilo, protože jít vzdělávat účastníky druhý den a mít stejné téma jako předchozí lektor má mnohá úskalí. Syndrom druhého lektora je na světě!

Co je vlastně syndrom? Je to soubor určitých příznaků doprovázejících daný jev. Syndrom druhého lektora tedy obsahuje následující: opakování již předaných znalostí, procvičování dříve získaných dovedností, upozorňování na předtím řečená úskalí. Co s tím? Karty jsou rozdané a je nutné si s nimi v rámci pravidel hry – tedy tématu semináře – poradit.

Pravidlo první: dát najevo, že o situaci vím a vytáhnout z účastníků co nejvíce informací o prvním vzdělávacím dnu. „Včera jste si povídali o… Co pro vás bylo nejzajímavější? Jaké nové informace jste získali? Co jste nestihli a potřebujete ještě probrat?“ Většinou si rychle uděláte přehled, a protože znáte své téma a víte, jak máte postavenou prezentaci, poznáte, co přeskočit a čemu se věnovat více. Výhodou je i to, když je předchozí lektor z mimoškolské oblasti nebo má jiné funkční zařazení ve školní hierarchii, takže jeho úhel pohledu na dané téma bude jiný.

Pravidlo druhé: mít soubor aktivit, které se hodí pro různá témata a můžete je využít, pokud vám dojde dech. Hodně mi takto pomáhá autor manažerských publikací Jiří Plamínek. Jeho pyramida struktury spokojenosti nebo rozdělení pracovníků podle znalostí a chuti do práce se dá aplikovat téměř na jakékoliv téma.

A pravidlo třetí: mít navázaný kontakt s účastníky, neztrácet humor a vlastnit zásobárnu příběhů z praxe. Někdy je hodně těžké udržet druhý den pozornost účastníků, motivovat je k činnosti a posunovat jejich dovednosti. Ale vědět, na koho se obracet víc, která replika přivede do akce unaveného kolegu a jaký příběh zapůsobí na duchem nepřítomnou kolegyni, je k nezaplacení. A nejlépe funguje příklad z vlastní praxe. Jak mi napsal jeden kolega po skončení semináře: „Pro mne jako osmiměsíčního ředitele ve funkci bylo uvolňující slyšet problémy, u kterých jsem měl pocit, že popisujete naší školu.“

Takže – i když budete lektorovat druhý den, neztrácejte optimismus! Každý syndrom má svá řešení, a pokud se umíte aspoň trochu vcítit do účastníků semináře, máte zkušenosti a také odvahu se se syndromem druhého lektora poprat, určitě to zvládnete!

A mimochodem – díky všem projektům, šablonám a dalším možnostem našeho vzdělávacího systému se možná, dříve či později, objeví i syndrom třetího, ne-li čtvrtého lektora…