Takhle jsem si duben rozhodně nepředstavovala! V diáři bělím všechny domluvené schůzky, bolí mě oči od neustálé práce s počítačem a ucho od telefonování… Ale – situace nastala a je na nás, jak se s ní vypořádáme. Za sebe musím říct, že jsem pyšná na svoje kolegy, na žáky, na rodiče. Hledáme nejlepší cesty, občas zakopneme, ale statečně kráčíme vpřed, vydržíme a všechno zvládneme. Každopádně uvádím čtyři důležité zásady, které se nám osvědčily:

INFORMOVAT (a hledat veškeré cesty, jak potřebné předat)

„Koronavirové prázdniny“ na nás spadly naprosto neočekávaně. A to jak na děti, žáky, tak na rodiče, především ty s menšími dětmi, i na pracovníky škol. V první řadě bylo nutné informovat o všem potřebném, co se bude v příštích dnech dít. Samozřejmostí byla, i když už to asi všichni věděli, informace u uzavření škol a školských zařízení. To se týkalo naprosto všech zúčastněných aktérů. Pro samotné rodiče bylo důležité vyzvednutí si potvrzení OČR (ošetřování člena rodiny). Sama jsem zkraje vůbec netušila, že je to v kompetenci školy… Rodiče si nejprve potvrzení vyzvedávali osobně (nutné zajistit služby ve vrátnici a odpovědného „vydávajícího“ pracovníka), později jsme osobní vyzvednutí nahradili zasláním scanu dokumentu mailem, a nebo – i když neradi – poštou. Pro žáky, popř. rodiče menších žáků bylo potřebné vymyslet efektivní předávání práce a zasílání zpět vyučujícím. Jako ideální se jeví elektronický systém, který je ve školách běžně využíván (Bakalář, Škola on line…), ale třeba my jsme chvíli hledali správné úložiště, které by bylo přehledné. Nakonec zvítězilo zadávání úkolů přímo v rámci elektronické  třídní knihy s tím, že se uvádí odkazy na další aplikace (Classroom…). Vyzvednutí a odevzdání úkolů v papírové podobě je samozřejmě též možné ve vrátnici školy, protože ne všichni žáci mají ideální IT podmínky. Prvotní informace kolegům byla jasná – výuka musí pokračovat!

KOMUNIKOVAT (a to se všemi – kolegy, žáky i rodiči)

Poměrně brzy se podařilo nastavit komunikaci s žáky a rodiči a začaly se hledat sjednocující cesty. Jednalo se o dva směry: sjednotit výuku v jednotlivých ročnících v rámci předmětů a také zajistit objem učiva, který je pro žáky (a často i rodiče) akceptovatelný. V první oblasti se ukázalo skvělé nastavení týmové spolupráce. Kolegové z jednotlivých týmů se dali dohromady (osobně – 1x týdně ve škole nebo virtuálně prostřednictvím různých nástrojů) a nastavují si probírané učivo i poskytování popisné zpětné vazby (ta je vždy motivační a podporující). S jednotlivými týmy jsme v kontaktu i já se zástupci, sledujeme a oceňujeme jejich práci a dolaďujeme potřebné. Nastavení druhé oblasti, tedy objem učiva zadávaný žákům, se ukázal jako obtížnější. A to především pro 2. stupeň, kde jsme potřebovali hodně spolupracovat. Nakonec paní zástupkyně sestavila skupinu na Hangouts a jedenkrát denně se všichni druhostupňoví pedagogové setkáváme a probíráme objevující se záležitosti. Navíc zapisujeme do elektronické třídní knihy (s poznámkou výuka on-line), kde učivo i zadávané úkoly lze sledovat. Velmi jsme omezili činnost v rámci výchov, jedná se pouze o náměty (jak cvičit doma) a dlouhodobé aktivity (výtvarně zpracuj změny v přírodě). S kolegy na 1. stupni, kteří nejsou připojeni elektronicky, komunikuji telefonicky. Učitelé se žáky nebo rodiči opět volí komunikační kanály podle svých preferencí – telefon, mail, další elektronické nástroje.

REFLEKTOVAT (a se zpětnou vazbou dále pracovat)

Pravidelně se snažíme získávat zpětnou vazbu. Prvotně jsme chtěli zjistit, kde jsou naši žáci (to spíše předcházíme – podle mě velmi pravděpodobnému – dotazníkovému šetření ze strany MŠMT) a hlavně jakým disponují vybavením. Třídní učitele jsem požádala o oslovení žáků a zjištění kde děti tráví „koronavirové prázdniny“, zda mají k dispozici počítač (a vůbec celé zázemí) a jakou pomoc by potřebovali v dané situaci. A co dětem nejvíce chybí? Za shrnutí děkuji našemu preventistovi: „čerstvý vzduch + nebýt stále sám + více času na vše + normální život = „aby vše bylo jako dřív…“ Vyučující jednotlivých předmětů jsem pak oslovila s dotazem na počet spolupracujících žáků, tedy těch, kteří odevzdávají zadanou práci (scan nebo foto práce se odesílá mailem nebo zavěšuje do příslušného úložiště). Tím získáváme potřebnou zpětnou vazbu a nespolupracující rodiče oslovuje vyučující daného předmětu a třídní učitel (zkusili jsme i spolupráci s OSPOD). A hledáme možnosti, jak pomoci – zapůjčení techniky, osobní vyzvednutí…

OCEŇOVAT (protože poděkování podporuje a pomáhá jít dál)

A děkuji! Průběžně a neustále, kolegům, žákům i rodičům (zpráva rodičům 1. – 4. tříd a přípravné třídy):

Vážení rodiče,
za sebe, oba zástupce i své kolegyně Vám chci velice poděkovat za Vaši spolupráci. Dělali jsme si přehled ohledně počtu spolupracujících zákonných zástupců a celých 93% z Vás s námi aktivně spolupracuje. A to je naprosto úžasné!
Vím, že to není jednoduché a že Vás to stojí spoustu sil – o to více si spolupráce vážíme.
Ještě jednou díky a přeji zdravé dny,
I. Trojanová

A vždycky potěší odpověď rodičů:

„Dobrý den, moc Vám děkujeme za zprávu, alespoň rodiče vidí, že práce s dětmi není jednoduchá a zároveň když vidím ta procenta osobně cítím, že není zbytečná. Celému vedení a učitelům, pro které to není na dálku jednoduché, přeji hodně sil a v této situaci hlavně zdraví…“

A tato ještě více – úplně jí rozumím:

„… Možná je i na místě se omluvit za poměrně tvrdý mail, který jsem Vám i panu učiteli poslal (tento s námi komunikuje moc hezky), aly byli jsme ze situace zoufalí a problémy se valily jeden za druhým…“

Jeden z kolegů ředitelů dokonce propůjčil všem rodičům Zlatou medaily MŠMT (Pavle, díky za nápad – přimluvím se, aby to prošlo)…

A ještě o podpoře – jak podporovat na dálku? Za mě každopádně rychlou reakcí na každodenní dotazy rodičů, kolegů i mých žáků. Někdy jsou to věci k zasmání: „Paní ředitelko, do kdy jste tam dnes do 15.00?“, někdy věci závažnější a někdy takové dotazy, že na ně neumím odpovědět: „Vezme mi zaměstnavatel kopii ošetřovačky?“ Ale vždycky odpovídám.