A termíny jsou neúprosné…

 

Uvědomit si, že vyplňování výkazů už opravdu nelze odkládat (a přitom nezapomenout, co je mým hlavním úkolem)

Jak jsem psala v minulém kalendářním příspěvku – pokud máte vše připravené (a to my docela máme), mělo by jít všechno samo. Jenže… Znáte to – neočekávaná událost nám plánovanou dobu na doladění výkazů zkrátí a už se nechce začínat. A objeví se něco, čemu se v moderním světě říká prokrastinace a na čem lze vydělat nemalé částky. Pojďme na to slovy našich babiček: „Jděme do toho a půl je hotovo!“ Efekt je stejný a nemusíme číst publikace nebo se účastnit semináře…

Zpracovat informace z porady ředitelů (a vyvážit kladné zprávy, i ty méně příjemné)

Na porady ředitelů se těším – potkám se z kolegy a dozvím se spoustu informací. Všechny nemusí být oficiální, něco ke mně doletí i mezi řečí  a tyto informace jsou někdy důležitější než ty oficiálně předané. Jen je občas hodně těch negativních a to není dobře… Když už marně hledáme optimismus, uvědomíme si, že je pátek (porady jsou u nás dané opravdu šikovně) a máme před sebou víkend!

Vplout do hlubších vod komunikace s rodiči (a snažit se dívat na situaci i jejich očima)

Na jednu stranu jsem ráda, že s námi rodiče komunikují i mimo vyhrazený čas – vlastně by to mělo být normální. Jen se jejich požadavky a představy občas míjí s našimi možnostmi… Pak je na řadě asertivní komunikace, ale nemělo by se zapomínat na vcítění se i do jejich situace. A to bývá pro nás, zkušenostmi zocelené, občas těžké. Ale jde to – vzpomeňme si třeba, kdyby se do momentálně řešené situace dostalo naše vnouče…

Naplánovat si vlastní činnost na podzimní prázdniny (a věřit, že dovolená opravdu vyjde)

Pokud chci udržet pozitivní naladění u svých lidí, musím ho mít především sama u sebe. Cesty k nastavení optimismu mám různé, ale určitě mezi ně patří pobyt v přírodě. A barvy momentálně probíhajícího podzimu jsou úžasným doplňkem takového pobytu. Zkuste to taky, vřele doporučuji!